Podzimní Olšina

Tak se nám to všechno krásně žlutí a červení… a v sobotu se dostavil aj jižáček. 😀

Předpovědi slibovaly lecos, ale nakonec to během dne fungovalo dostatečně (byť těch slibovaných „hodně“ tam nebylo), aby sme si zalétali a nikdo se nějak extra nebál. 🙂 Směrem tam mne naložil Luboš, který si už troufl Siriusem i na tento příjemný svah, já vzal Dinga. 🙂 A těsně před náma přijeli Petři. No… a to byla veškerá odpolední účast. Čekali sme větší nával. Taky dobře.

Luboš sice první start předčasně ukončil telefonátem, takže sem si se Síriusem polétal taky a i sem si vyzkoušel přistání, ale na Luboša stejně nakonec vyšel i létací čas a i přistání se mu povedlo. Je to hodné letadlo, ale na tento účel možná až moc lehké. Se tomu na zem nechce. 🙂

Petr se postaral o zábavu, když nám předvedl, jak se upgraduje na svahu firmware v přijímači…. jinak by si nezalétal, bo má obráceně ruky, tudíž mu nebylo co půjčit.

Létalo se dobře. Luboša povinnosti vyhnaly z kopce dřív. Petr se mi nabídl, že mne hodí, tažke jim tímto moc děkuji za prodloužení letového času. 🙂 Akorát Luboš asi někne přibouchl dveře jak odjížděl a větr nám pomalu a jistě lehal. Kolem páté sme to balili, bo krom toho, že to zesláblo, bylo to téměř podél kopce od západu a na to už to nelétalo nikomu. 🙂

Jinak příjezdová cesta suchá, na poli nad svahem vyrašilo cosi zeleného, nejspíš na zaorání… nerozumim temu…. schůdné, v nouzi přistávatelné.  Bych se osobně nezlobil, kdyby to na podzim vyšlo ještě alespoň jednou. 🙂