Donovaly v září…

„Pár“ fotek z Donoval….

Na dotaz, jestli o vikendu někam nepůjdem sem opatrně naznačil, že pokukuju po Slovensku… Luboš se chytil. 😀 Dali sme vědět ještě pár dalším postženým… odpovědi byly pestré, ale nakonec se chytili jen Zdražilovi, když sme jim slíbili, že lanovka by měla jet „až“ do 4 hodin…

No. vyrazili sme v sobotu časně ráno, by sme ještě něco stihli. Nabalili sme si i hůlky, bo nebylo v plánu se nechat omezovat lanovkou (kdyby to „náhodou“ nosilo aj pozděj) a přeci jen ta sjezdovka není úplně pohodlná.  Ukázal se aj Juraj s klukama, takže bylo ještě veselej.

Lanovku sme stíhali „asi“ kolem 11 nahoru. Bohužel padáčkářom nikdo neřekl, že to „vůbec nebude fungovat“, tak se tam odpoledne dost motali. Až na jednoho, který si ustlal na stromě. Polsky neumím (možná dobře, bo ze začátku si „mluvil“ trochu pro sebe a tuším, že sem tomu rozumět ani nechtěl), angličtina použít šla. Šel sem totiž „náhodou“ kolem, bo sme si do strže šli vyzvednout tam opatrně uléženého egeho… ehm… tak sem se za ním zrovna stavil, jestli něco nechce. Nechtěl. Lozil si zdatně po stromě a zkoušel sundat padák. Nabídky nože striktně odmítal, že šňůry v žádném případě řezat nechce …. takže mu zjevně nic nebylo. To už znám z Olšiny. Pilkou taky opovrhl. Po čase přišel i jeho kolega, tak sem jim tam nemusel dělat kompars. Po čase to zřejmě vzdal, bo pytel tam plápolal ještě v nedělu odpoledne. Lanovkář tvrdil, že sundání je domluvené s horskou službou…

Slunko svítilo, někteří byli přes den jen v tričku (sem si spálili trochu ruky a držku, no), jiní v péřovce (ti si teda ruky nespálili…jen tu, ehm, tvář)… pofukovalo rozumně, jižní směr. Svah nosil použitelně. Vyhnil sem na chvílu (čas nevím, ale přišlo mi to až nepříjemně dlouho :mrgreen:) akorát já, ale nakonec sem se tam vydržel plácat dostatečně, abych zase něco našel…. no, úplně spokojený sem při tom nebyl. Je od Dinga moc hezké, že umí aj ve špatných podmínkách nějak fungovat…. aj hlavně dost odpustí. 🙂 Poletovalo se vesele, netrefili sme nikoho a psychicky málo odolní jedinci časem opravdu utekli na lanovku. Kluci se hecli, že půjdou pozděj s náma. Vzduch se výrazně umoudřil, takže šlo poletovat výborně. (… se to většinou výrazně zlepší, když někdo odejde, protože musí… :P) Starší létal s náma, Falka honil na hraně jak ďas, mladší se trochu nudil. V půl na 6 sme to zapichli a šli dolů. Mladý si cestou našel bedly, takže už vypadal aj spokojeně. S Lubošem sme trénovali slézání sjezdovky s holemi, kluci drze pobíhali, bo ještě mohli. 🙂 Poťouchle sem to mladšímu chválil, že je lepší sebou s těma bedlama bacit už na sjezdovce než až před autem… no… opravdu mne to mrzí, ale flákl s tím asi 5m před parkovištěm. Bylo tam víc svědků jak na sjezdovce, tak to stálo za to, asi. Juraj s klukama odjel, my se šli ubytovat. Večeřa na Kamzíku, přespání a snídaně na Zorničce.

Neděla byla slíbená léépšíí a taky byla. Foukalo akorát (tj. stabilně přes 10m/s). Na pytlíkáře už to bylo moc, takže nezavazeli a ještě to nebylo tak moc, aby nám stopli lanovku (prý při stabilních 18m/s). Kopec chodil luxusně a byli sme na to jen 4, takže vylétaní dle chuti. Tentokrát sme nedělali hrdiny a sjeli lanovkou, bo nás ještě čekala cesta dom.

Lubošovi děkuji za odvoz, bo sem se mu vnutil do vozu a všem zúčastněným za fajn náladu. Pravdou je, že na pondělí slibovali taky pěkně (slunko, větr) a mít vidinu rozumného odvozu, tak se snad aj prohlásím za chorého… eeeh. 🙂

(hm…dodatečně sem se díval na idos a ono by to asi v nouzi aj šlo za 4:30h (odjezd 15:48 Donovaly, 20:24 FR., 4 přestupy…občas zpoždění.. no. :-/ )