Donovaly proběhly, kdo se chce pohrabat fotkama, může… 🙂
Místní tamtamy začaly pár týdnů před akcí šířit zlé zvěsti, že lanovka nejede a neví se kdy to půjde. Z „od 10.“ bylo „od 18“, pak „do odvolání“ … (vymlouvali se na Francouze, co měli dodat kabinky, hodnotit nemůžu). Část lidí to vzdalo, bo lanovka nejedoucí je pro slabší povahy silný argument. Libor se holedbal, že to ufuní a mne to taky neodpuzovalo. Ubezpečil sem tedy paní na Zorničce, že my dva dojedem. Na oplátku mi zavolala zpět, cca týden předem, že jim bylo nařízeno „dočasné“ pozastavení provozu a můžem tam být jen od čtvrtka. Co už. Plán byl přehodnocen a místo út-so se jelo už v pondělí odpoledne, aby se něco užilo. Taky kvůli tomu, že úterý nakonec mělo foukat nejvíc. :/ Cesta probíhala skvěle, tunel kolem Žiliny a strečna byl prima… bohužel sem včas nepochopil, proč mne seznamí mapa posílá dolů na Martin a Harmaneckým údolím …. no bylo mi to dopochopeno po pár kilometrech… na konci dálnice byla kolona asi na 3/4 hodiny. Hurá, tedy. :/ Přijeli sme tak, že ani na Kamzíku („už“ v 7 prchá kuchař, v 8 obsluha) nám už večeřu nedali… Zachránily nás holky ze Zorničky… pomazánka, salám, zelenina…a hrozně žravý chleba.
Ráno tradá na kopec. Lanovka 18E a 4e zaloha na kartičku (senior platil 14+4E). Já Dingo, Libor dostal do ruk Xantipu, bo Leguánovi už moc nechybí, ale přeci jen to ještě nebylo na výlet. Severní svah fungoval, pominu-li jednoho vyhnivšího a následně zapíchnutého Rittbergera… obejdivšího se bez potíží…. měkká zem a natlusto borůvek a trávy. 🙂 Pochválen buď bezmotorák. 😀
Během dne dokvačil aj Petr, aby nám nebylo smutno…. a když se rozkřiklo, že lanovka od neděle jede. Roman až další den. Bečení a cinkání, co sme slyšeli dopoledne se proměnilo na stádo ovcí na protějším kopci…. během dne se tam držely, ale pak je chytla chuť a vydaly se na cestu domů….jenže ne dolů, odkud přišly, ale po hřebeni k nám. Raději sme začali balit (až kolem 5. , tak to nevadilo), ale ovce to zalomily kousek pod nás po vydupané pěšině….valily zjevně na autopilota, bo bača se psama šel spokojeně po chodníku na Zvolen…. tam to vzali psi doleva za ovcama a bača se šel podívat ještě ke křížku…. každý zjevně věděl kam jde a nikomu nic nechybělo. 🙂
Středu sem si užil verzi bez lanovky, ostatní se vyvezli. Byli sme na jižní straně…. slíbene „až“ 2 metry porůznu j-jz … tam většinou byly, když chodily bubliny, byly vydatné…a občas tam nebylo nic Buď mít zrovna výšku nebo si pomoct motorem… a když náhodou není motání schopen, přistát… a z Romana si přece nikdo srandu nedělal. 
Dingo s motorem si taky asi 2x bzuuukl…za cca 2 hodiny ve vduchu. Že v Xantipě „konečně“ chcíplo servo na klapce sem zjistil až při přistání… šlo to uřídit překvapivě pohodlně. Jen je blbé, že původní majitel byl příznivcem lepení všeho ke všemu… servo je tedy důkladně přisoplené na horním potahu a nosníku….přijde asi odbrousit. 🙁 Libor ten den pak smutně seděl ale na čtvrtek vyfasoval Proximu.
Cestu dolů sem vzal po sjezdovce…s holema. Takže mne teď tak moc nebolí nohy…. ale zase celkem vím o rukách. 😀
Čtvrtek byl slíbený trochu lepší a taky byl. Věřil sem kopcu, motoru netřeba…. a su na něho tak nějak víc zvyklý. Motorák ještě nějaké úpravy snese. Dingo si tam slavně dolétal svých prvních 300 hodin… …ještě tak 230 a bude mít co Proxima… 😀
S Liborem sme akci ukončili po 2. , sjeli dolů, zhltli kapustnicu/salát na Maguře a jeli dom, bo věci sme měli spakované už od rána v autě.
Konstatovali sme, že se v týdnu služby víc orientují na lidi, co ráno přijedou (když vůbec), užijí si a zase ujedou. Večer tam toho moc není. (alespoň z atrakcí, co sme znali z dřívějška). Možná o víkendu je tam živěj. Cestou zastávka v Korytnici přinesla taky spíš smutný pohled, bo i hlavní budova, kde byl minule výřečný maník byla zavřená s obvyklou cedulí o dočasnosti…
Cestou zpět sme si důkladně prohlédli displeje před tunelem… krajní umí hezké červené 3křížky a prostřední bíle „stop“…. ale za mne bych teda řekl, že to nemuselo být na čtvrt hodiny, ohledí se to celkem brzo. Nejsme zrovna znalci abstraktního umění… :/
Akce pěkná, povedená, krom toho serva nevím o žádné škodě a polétali sme dobře. Koni dupali po křídlech jak diví a bodláky opět jedna radost.
… jo a to hnědé byla alpaka. Normálně ju naložili do lanovky, navrchu vystoupila… 🙂
A, nejspíš nejen za sebe, strašně moc doufám, že „do odvolání“ nebude pro Zorničku konečná. :/ Pár roků zpět se podobně ukončil ubytovací provoz na Maguře, zbyla jen hospoda. (a to pamatuji dobu, kdy se tam původně dalo jít aj na snídani 🙁 ) Zornička byla z tohoto pohledu skvělé řešení – Pořád hned u lanovky, snídaně od 8 v ceně ubytování, večeře „sice“ bez přehnaného výběru, ale vyborné a počkali, ikdyž sme jeli poslední lanovkou…. opravdu doufám, že to ustojí.
