Donovaly

Čím lepší svah, tím dál ho člověk má… takže když si jeden hodlá polétat na Donovalech, je to na pár-denní dovolenou.

Měl jsem možnost jet 3-7.8 … fajn. Ve středu sem tedy vyrazil, spolujezdce mi dělala maminka, bo nikdo normalni (s letadlem) jet nechtěl. Cesta se mírně komplikovala, bo za Vizovicama se rýpe do cesty, objížďka vede přes Vsetín… takže sem místo Lidče a Půchova nakonec jel přes Makov. Je to sice klikatější, ale cesta proběhla v pohodě. Před Žilinou se čile staví, ale provoz to nijak neomezovalo. 🙂

Honza s Martinem tam byli už dřív a hlásili, jak to v termice chodilo. 🙂 Večer se pak Honza vytasil se svojí maketou Ety (originál) … ovšem v plně složeném stavu to mělo rozpětí 2m. Nádherné dílo. Takový plně funkční kit. 🙂 Kompozit… dělal si krom serv snad všechno, motor převíjel, vrtuli si musel udělat… letovka 300g. 😀

Pod dojmem z předpovědi – 2-3m, jih , se ve čtvrtek oba věnovali jiné zábavě s rodinou (a večer pak velmi nelibě nesli informace, jak bylo na kopci 😀 ), takže na kopec sem jel ráno sám (s maminkou jako fotografem a vytrvalým štrykovačem). Jenže předpověď si větr nečetl a funělo si spokojeně něco přes 5m (v nárazech víc) :mrgreen:, takže sem „na otestování“ hodil do vzduchu Proximu a po hodině a půl ji poslal slušně a s díky na zem, abych ji do večera už nepoužil, bo Dingo je přeci jen zábavnější… a pevnější na hovadiny. :-p Ten si odlétal pěkných pár hodin. Časem se ukázal Petr, který pod dojmem předpovědi vyštragal na kopec omotorovaného Vikinga a házedlo… (a já cyp tam táhl i svoji baterku-kanystr … zbytečně!) Létalo to pořád až do večera. Jediná stinná stránka příjemného počasí byla skupinka pytlíkářů, včetně tandemů, kterým to taky chodilo… občas byli dost přítulní, ale netrefili sme je. 🙂 Motor nebyl použit ani jednou. Do Proximy za tu 1.5h sem dostal asi 180mAh… Dingo si z baterek hltnul průměrně cca 600 mAh na hodinu… asi jen proto, že u svahu často „zavazeli“ pytlíkáři a já nemohl tak moc kravit.

Večer dorazili další poletovači, protože si nechtěli nechat ujít páteční slibovaný 5m jižáček… A Honza sklízel další ovace za Etu… 😀

V pátek mělo foukat kolem 5m/s … ale když ve čtvrtek měly být 2-3 a bylo přes 5…. kdo by se s nějakými předpovězenými 5m spokojil? 😀 Takže na kopci dulo místy krásných 14 a létalo všechno. … a padáčkáři dali „kupodivu“ pokoj. 🙂 (přišli se na nás dva podívat s upoutaným pytlíkem… dávali tomu dobře v tom větru) Bohužel, bylo slibováno i něco vody a oblačnost byla dopoledne trochu nízko, ale nějak zle nás to nepostihlo. Pár kapek. Slabší povahy vytahovaly pláštěnky (zbytečně) a přikrývaly techniku (taky zbytečně) … 🙂 Odpoledne bylo už nádherně. (tj. foukalo, oblačnost symbolická a vysoko)

Erik vyrazil na kopec trochu dřív a už od lanovky sme mohli pozorovat, jak prohání svoji KA-4. Nádherný kus nábytku. (cifry nevím přesně… cca 4m, 10kg…třeba se ozve a upřesní ). Pro některé starty sme na vzpěru přimotali kamerku… třeba to video časem zpracuji. 🙂

Martin se po cvičném zkoumání svahu s motorovou Sagitou (motor nadbytečný 🙂 ) vytasil i s Luňákem, kterého sem mu pomáhal v r.2012 sundávat ze stromu pod kopcem. Tentokrát to ovšem nosilo a po počátečních rozpacích se taky řádně odvázal. 🙂 Rozhodně kopec fungoval jak divý celý den a pod kopcem nikdo prostě ani zůstat nemohl. Fantazie.

Ke slovu „konečně“ veřejně přišla i Honzova Eta a i při těch podmínkách podávala parádní výkony. Jeden by nečekal, že něco, co má 2m a 300g se tam vůbec udrží a ten s tím létal jak divý. 🙂

Kromě těchto Maket (a „maket“) tam byla tlupa kompoziťáků, které sice podávaly prima výkony, ale, s prominutím, vypadají všechny skoro stejně. 🙂 Takže to na fotkách vypadá trochu jednostranně zaměřené. 😉

Večer se ve spol. cimře opět jásalo nad Etou, klábosilo se  … a to je tak vše, co vím. V sobotu mělo celý den pršet, takže sem ráno poděkoval obsluze chaty pod Magurou a jel domů. Kluci s rodinami se plánovali zabavit  jinak, protože na neděli slibovali zase slušný sever. Co vím, Petr v neděli létal snad už sám, bo ostatní to vesměs vzdali. Holt počasí na nás není ochotné brát ohledy pořád. :-/ Nicméně i ty dva dny byly parádní a i jen kvůli nim to stálo za to. Příště zas.

Cestu zpět sem zkusil přes Lideč, bo na hranicách byla celkem jedlá hospoda, pravidelně sme se tam stavovali na žvanec… no tak byla. 🙁 Nikde nikdo, jen kousek dál stále existuje autoservis a kolem cesty místo 2 už jsou 3 kachny. Jinak vše důkladně zavřené.