Ukecal mne Jirka Chvátal, ať s nima jedu na Donovaly polétat na pořádném svahu. Nelituju, příště zas.
Nic pro akrobaty s podvozkem. Pouze slušné letadla. (ale jinak žádný rasismus v tom není)
Jirkovo „složité“ ukecávání proběhlo ve zkratce asi takto: Pojeď … Nevím … Mám místo v autě. … 🙂 … zbabělec … věděl jak na mne. Nakonec jsem byl sice vezen jiným vozem, ale to byla spíš výhoda (s ohledem na rozložení zátěže).
Pro ty, co neví… Donovaly jsou v sedle mezi Nízkýma Tatrama a Velkou Fatrou. Z údolí až na kopec jezdí lanovka, takže nemusíte tahat sebe ani letadla do hrba sami. Přes zimu tam zavazí lyžaři :-), ale jinak je tam moc pěkně. (pravda, lyžařom nejspíš věčíme za tu lanovku… )
Vrcholky kopců už jsou nad hranicí lesa, takže přistávat jde skoro všude. Stačí si vybrat svah podle směru větru a zahodit to tam. Touto dobou tam byly zralé borůvky, brusinky, jahody … a bedly.
V soutěži o blba akce jsem obsadil obě první místa. Prví úspěch byl hned v pátek ráno před nástupem na lanovku… nechat doma křídla… no to je nápad. (ve čtvrtek jsme přijeli někteří až večer, takže jsem to nevěděl dřív) No, dilema, jestli potáhnu na kopec obě letadla se vyřešilo samo. Jen mne mrzelo, že nedostanu do vzduchu ixusa, bo Proximu bych ním zatěžoval nerad…. teda zatím. Ale hodní lidé, co jeli až v sobotu mi je přivezli, takže i EGE a Ixus si v sobotu užili.
V pátek foukal slabý jih, létalo se hned vedle lanovky (sousední vrcholek). Pozděj odpoledne nás vyhnaly přeháňky, ale celkově sme si užili. V době, kdy ostatní balili, pomáhal jsem pod kopcem sundávat ze stromu jeden smutý případ (vypnuli mu po startu vetr, pazgrivci)… ale kamarádi mi věci sbalili. Osobně jsem byl překvapaný, že 1.5cm tlusté větve mne unesly. Staří modeláři asi ví z čeho staví své stroje. 🙂 Smrk místo přistávací dráhy není sice nic moc, ale pořád lepší než nějaký balvan. Letadlo vypadalo celkem zdravě. Dokonce sem ho mohl vynést část cety na kopec… takovou ve mne vkládali v tu chvíli důvěru… 😀 (něco ve stylu jak Tom Sawyer natíral plot…)
V sobotu nefůkalo (skoro) vůbec, a když, tak mírně od severu. Vegetovali sme na druhé straně kopce. Trochu to nosilo a místo bylo mírně bezpečnější na přistání… jeden nemusel nastoupat nad sebe, aby to dostal na zem vcelku.
Složil sem proximu a odstartoval… a až pak jsem zjistil (protože sem místy přestával řídit a při pokusu narovnat anténu pod rádiem sem hrábl do prázdna), že su cyp, co si nekontroluje výbavu. Ti dobří lidé mi to den před tím totiž sbalili příliš důkladně. Měli strach, že by se mohla v batohu ulomit. Já anténu nesundávám. 🙂 Kupodivu sem se dostal na zem vcelku (na kratší vzálenost to fungovalo dobře). S rezervní anténou se vše chovalo normálně. Dobré, třeba si to budu příště kontrolovat. 🙂
No .. aspoň si bylo z koho dělat srandu. 🙂 Vždyť ti lidi by se tam bezemne strašně nudili. Takový blb-nováček na svahu je vlastně dobrá věc. 🙂
V okamžiku, kdy mi přivezli křídla na EGEho, šla proxima stranou. Sice poznámka jednoho z větronářů „Ta guma nějak padá…“ vyzněla dost smutně, ale co už. EGE opravdu nemá s foťákem moc dobrý kluz… řekněme spíš žádný … propad 2m/s v normálních podmínkách je docela síla. Nicéně EGE fungoval, pomluvy nedbaje. Dokonce se nepropadal až tak rychle, přeci jen jeho hrozný propad mírnilo vhodné proudění…
Nedělní ranní bouřky a následné mlhy odradily spolehlivě většinu osazenstva a jeli domů. Kdo zůstal, byl odměněn skvělými 9m/sec od jihu… v tom by létaly aj šutry. (teda , jenom ty placaté 🙂 ) EGE naložený foťákem a ještě kusem železné tyčky létal bez motoru a ještě nadšeně stoupal. Paráda.
Strava na kopci byla ve stylu, co si kdo donese, večeře byly po místních „hospodách“, vesměs silně nedietní. 🙂
Večery se trávily prohlížením fotek a videí, popíjením, klábosením…
Příště, až Vám někdo bude nabízet výlet do Donoval… jeďte. A vemte si sebou vhodné letadlo. S křídlama… teda.
Většinu foto-video materiálu dostal Jirka (i od ostatních), takže toto je jen soukromý předskokan, očekávám, že až bude mít čas, bude na Holešovských stránkách mít víc a lepších záběrů… přeci jen víc zdrojů dat…
Moc pěkné čtení,taky fotky.Určitě ten zážitek o který jsi se s námi podělil stál za ty „dvě první místa“.Díky a už se těším na další čtení.
Jake „tesim na dalsi cteni“? Pojed priste taky. Mas snad aj neco jineho nez ty cmoudiky, ne? 🙂
Je dobré, když se někdo stará o dobrou náladu a pobaví ostatní, o tom jsou přeci tyhle akce, nebo ne?. Moc pěkný příspěvek, muselo to být něco…..
Ano souhlasím, móóóc pěkně to napsal. Já tam s ním byl, bavit nás bavil, to jo, ale za takového blba zase nebyl. My už tam jezdíme řadu let a začátky měl každý úúúúplně stejné. Spojka křídel na pokoji, vysílač v nabíječce, výškovka doma a ty se zbytkem na kopci, fouká a ty nevíš zda máš zuřit nebo brečet 🙂
Dobrá nálada je základ, bez toho tam mezi nás nejezděte :-):-):-) Jinak jste vítání.
LMK Bolatice, Erix
Pěkná valašská reportáž z akce. Bylo by jen třeba doplnit, že přijel i Vincenc Besanson z Francie – legenda v historických maketách a pořadatel slavné soutěže historických maket Retroplane. Přivezl skvostné makety které já bych v Donlech nikdy nehodil. Klobouk dolů před jeho kuráží.
Mirek Buryan
No… za neinformovani o konkretnich osobnostech se omlouvam, ale jako „cizinec“ v oboru mam ponekud mezery ve vzdelani. Pro mne tam osobnost byl skoro kazdy… 🙂 Jenze tezko o nekom jmenovite psat, kdyz mam extra spatnou pamet na jmena. 🙁
Za doplneni informaci mnohokrat dekuji. S tim, co tam Vincenc hazel za nadherne stroje plne souhlasim. Doufam, ze je ma nekdo lip zdokumentovane.