No… a je po svátkoch…. a po sněhu.

Tak sme se už aj letos slezli…. snih teda taky slez, ale nemožeme mět všecko.

Sice domlouvání stylem: Budu tam mezi 10-11 … odpovědí mi přišlo Martin psal po 11 … no… sice sem ho poprudil, že sem psal něco jiného, ale stejně sme se tam dopoledne potkali jen s Radimem a dotyční přivrávorali až o půl na jednu, ale to nevadí. Včera se „slavilo“ na Jižňákoch na psí louce a asi to bylo těžké…. 🙂

Radim si zkusil na gamu pověsit foťák a krom tradičního úvodního sporu, jestli „náhodou“ nefouká (skoro nefoukalo… u země, teda, sotva do 5m a jenom chvílama, odpoledne to lehlo).  Sem vzal svůj foťák do vzduchu taky, aby to nevypadalo jako šikana. 🙂 Vduchem běhaly sympatické cáry mraků, no než sme se rozkývali, byly nad lesem. A, pravda, ten větr, co skoro nefoukal, nedával ve větších výškách moc na výběr, kterým směrem se poletí-pofotí… 🙄

Teplota kolem nuly a zbytky sněhu dělaly „trošičku“ problémy funcubom. Pojíždění po dráze připomínalo spíš válení koulí na sněhuláka, ale dalo se to. 🙂 Chtělo se to nerozjíždět pomalu. A na přistání jít až když už chce jeden zůstat na zemi, případně šetrně kopnut do koleček…. 🙂

Přistálo všechno, psa tentokrát netrefil nikdo, příště zas…. v sobotu, třeba?