Sobota se ukázala být hezkým dnem na létání. Teda… Krom Honzy a mne to tak asi nikomu nepřišlo, ale i tak…
Teplota těsně pod nulou, větr neznatelný, jen občas se to pohlo. Příjezdová cesta byla ve formě vyjetých kolejí a auto mírně šprtalo břuchem o sníh. Parkovali sme tentokrát raději podélně. 🙂
Honza si nechal zahodit svojeho „nového“ zázraka… a 3/4 hodiny zkoušel, jestli se mu podaří vybít baterka. Nepodařila. Letělo to furt. Pravdou je, že ten ne-větr se občas opřel o ten neznatelný svah u remíza a i proximu to drželo celkem hezky ve vzduchu… i s foťákem.
