Jen tak…

Svátky byly ve znamení důkladného dubnového počasí… chvílu sníh, chvílu slunko… kdo se nenechal odradit, užil si obojí. 🙂

Pátek větrno, ale poletovatelně. No nenosilo to. Pes si to užil. My tak trochu taky, ale jen na chvílu a pak nás vyhnala mražená voda. Radim už nemůže tvrdit, že měsíc nelétal… a Rytmuse vodí dobře.

V sobotu sme odpoledne konstatovali, že tam ráno „asi“ někdo (jmenovali sme konkrétně, ale jen ze srandy) byl, protože u lavky nechal kusy trupu z nějakého pěnoletu. Později se zástupce nejmenovaných objevil a domněnku potvrdil. :-/ Nelétal… neměl s čím, nestihli opravit. Montážní pěna schne dlouho. (ale nejmenoval sem) Voda přišla asi ve 2 … takže my, co sme tam byli už o půl…. sme se slezli do auta a přečkali sme to v suchu. S vyjímkou Radka, který moudře usoudil, že mu ta zima nestojí za to a prchnu. Zbytek odpoledne bylo pěkně… teda asi do 5, pak už se začalo chladit. U mne spokojenost, prase má letos za sebou už 4 starty na kolech a zatím drží…. včetně ostruhy, která to v zimě „vzdala“ (plast vodicí trubky). Stavil sem se na kus řeči ještě za Frantou…. taky jim to šlo. 🙂

Neděle probíhala svérázně. Větr studený, pak sníh, studený větr, chvílu termika jak blázen, pak studený větr, sníh… asi 4x po sobě …. sice s častějším nácvikem rychlého sklízení letadel, ale dobré. Na vlastní oči sem zase konečně viděl Pavlačíka… no zastavil se jen na slovíčko a zase jel dál … ale nějak žije.

No a v pondělí to byl spíš testovcí start. Ege dostal půl tyčky do křídla, na záda elektroniku… a jediný, komu to bylo jedno byl zase pes. 🙂