Olšina…

Pátek, fouká juch… půl den dovolené a juch na kopec.

Přijel sem „pozdě“, někteří do mne vrtali, že už lécou a já teprve skládal věci do auta…. no přejme jim to. 🙂 Přijel sem před druhou, foukalo správně, Petr zatím polétal s birdem a oznámil mi, že padáčkáři už tam byli a foukalo prý „moc“… tak tam nečekali. Radek proháněl svého Dinga. Taky má modrého, aby se to nepletlo. 🙂

Dodavatelem pobíhačů byl dnes Radek, no ten pes pobíhá spíš na efekt. Asi má víc rozumu.  Zase když mi šlápl na klapku, nic se nestalo, takže si na velikost raději nestěžuju. 🙂

Zálet  „nového“ Roxyho (od Franty) nechal Petr na pozděj, takže sem o nic nepřišel. Několikrát sme mu zkontrolovali výchylky a šlo to. Háže se líp jak Dingo, bo je ho za co chytit v těžišti. 🙂 Peťa chvílu mlčel, protože nestíhal zírat a pak propukl v bezmezné nadšení a do večera nebyl k utišení. Su zvědavý, jestli se příště bude ještě tahat s birdem. 🙄

Padáčkáři se sice objevili znovu, ale nějaký čas ještě způsobně seděli na svahu, protože prý „ještě moc“ (a nenásilnou formou tolerovali naše narážky na dobrý větr)… pak to postupně rozbalili, dali dva lety, pak několik spíš skoků (spojeno s výšlapem do svahu), pak prohlásili, že už fouká zase málo, rozloučili se a šli dom.  Větr, pravda trochu zeslábl, no jak Dingoš tak Roxy se v tom s přehledem drželi užívali sme si oba. Líný rozdělávat křídlo sem tam měl až do večera 400g balastu a nelitoval sem, Já někde v 70-80m, Petr u svahu a poletovali sme si spokojeně. S narůstajícím časem se, kromě zvědavého pokukování po palubním napětí dostavily obavy, jak budem potmě přistávat. 🙂

Přistáli, oba celí, spokojení jak želvy…