Kousek víkendu…

Sobota byla sice pošmourná, ale nefoukalo. Létalo se až do tmy. V nedělu sice lehoučce pofukovalo, ale zase bylo občas vidět i kousek oblohy.  🙂

Dopravy nemaje, mručel sem v sobotu tiše doma a dodělával resty. Z „nouze“ mne vytáhl Jirka, a že když se tam nedopravím sám, vezme mne i s funcubem… má to pocestě. (Děkujiii!)

Do dálky přehnaně vidět nebylo, chlad byl trochu vlezlý, ale létat se dalo. Postupně se přidali i další a Radim konečně zase dovalil i psa. 🙂 Radim Jirkovi ondyno výměnou za uražení podvozku (výrobní vada) a rozlámání křídla (odborně, řízeně a za účelem srovnání hovadského pozitivu) osadil minimaga ledkami a Jiřík si teda konečně vyzkoušel noční provoz. No náááádšený… . Sem se přidal s Easystarem. Akorát Honzovi, když sem mu ho půjčil, se to trochu nepozdávalo, ale to je spíš o zvyku na chování letadla. 🙂

V nedělu sme byli v trochu pozměněné sestavě, ale taky bylo veselo. Jirka konečně vzal paní mezi lidi, tak sme ju to nechali zkusit…. dokud měla výšku, šlo jí to. U země ještě bylo poznat, že to chce trochu trénovat…  Mohla by chodit častěj, ať se otrká. 🙂

Jako velká atrakce za nama přijel pán se sokolem. Říkal, že je to sokol a nikdo mu neměl odvahu oponovat, bo nám stačí poznat káně, když někde vleze do termiky. (a na druh ptáka v tom okamžiku celkem kašlem, jde nám o tu termiku, jinak ať si to je třeba pštros )  Nádherný pták. Taky to má s rádiem, ale opačným směrem… aby ptáka našel, když je náhodou zle. A místo baterek to léce na malé kuře. 😀