Olšina

Sešly se okolnosti a já se zase po delší době „mohl“ dostat na svah … no, využil sem toho. 🙂

Absťák už byl patřičně cítit a když mi vyskočila potřeba vzít si půlden dovolené, zkusil sem to spojit. Z jedné strany jsem byl omezen možností úprku od povinností, z druhé domluvenou schůzkou. (na kterou nebylo dobré přijít po kolena od bahna 🙄 )

Sice sem už den předem začal naťukávat pár lidí, že by to mohlo jít…  ale odpovědí mi bylo občasné poťukávání jiného rázu….tak nějak v oblasti čela. (krom těch, kteří měli pochopení nebo i absťák akorát zrovna nemohli…). Společnost mi dělala jen maminka, která se ujala alespoň foťáku. (pokus o natočení videa tu…) Výhrůžky zimou nebrala moc vážně… asi spoléhala na to, že tam nemůžu být celý den. 😛

Vzal sem do auta Dinga, tentokráte v roli potupné rezervy, protože jsem chtěl zkusit, jak se bude SSL (SuperStarlight – létané F3J po Jirkovi Loutockém, cca 2kg, 3.5m… pohon na teplý vzdych, kopec, případně háček na cuk) chovat na kopci. A nemělo moc foukat, tak to bylo o to zajímavější.

No… dobře. Od křížku sem hrdinně ujel asi 40m, pak sem to potupně vycouval a přeparkoval k rybníku. Nejspíš bych to na té polňačce utopil…. divné období, ten podzim… ale zase to neprášilo. 😀 Ukouslo to tedy nějaký letový čas, ale ušetřil sem za vyprošťovací vozidlo…. lepší tak.

Na kopci sem chvilku přemlouval táhlo od výškovky… zanedbaná kontrola. 🙁 Před nár dny mi přišlo, že trup byl v jednom místě nějaký podélně procvaklý…  bodnout trochu 285ky… no … zřejmě to z lehýnka prolezlo až do bowdenu (skleněné táhlo, plastové pouzdro… možná bylo načaté, nevím)… do těch míst se teď nepodívu (doufám). Naštěstí to povolilo při mírném kroucení… třeba si budu příště dávat bacha. 🙂

Stroj sem zahodil do nějakých 3m/s … postupně občas slábnoucích (tedy předpověď pro Kroměříž seděla víceméně přesně, Morkovice byly tentokrát příliš optimistické) … no bylo z toho dobré půlhodinky tuze spokojeného poletování. Velmi rychle sem si zvykl a strach z neznámého stroje brzo opadl. Letadlo je krásně líné, pohodové, líbit si nechalo zatím vše, vzduch nebyl vůbec hrbatý, takže krizovky ještě nemám vyzkoušené… no, ale na přemet (zgrclý) aj výkrut (pomalý) došlo. 😀 Naloženo bylo, co mi kamarád nedávno ochotně naporcoval 14mm leštěnku , asi 380g. Stačilo lehce stáhnout odtokovku a zdrhalo to nahoru jak vzteklé (pohodlně dosažitelných 100m bez velkého úsilí). Problém byl opačný… až sem chtěl (nechtěl, musel) jít na zem, nebyl zájem… na plných brzdách to pořád drželo ve vzduchu…. proběhly asi 4 „náznaky“ přistání, ale nakonec to dopadlo správným koncem. 😀 Brzdy letadlo sice okatě zpomalily, ale i to málo, co ten kopec nosil, stačilo, aby se tomu na zem vůbec nechtělo. 🙂 No, Jčko, no… přeci jen je určeno do jiných podmínek. Do příště musím pořešit olovo. Železo je moc lehké. 🙂

V každém případě dobré, létalo to, vše fungovalo… ale pokud bude foukat alespoň trochu „rozumněj“, Dingoš určitě nebude dělat náhradníka. 😀

Jinak – od rybníka je travnatá louka, pak pole… tam se jeden uvede do lehce rochněcího vzhledu… ale na svahu už je zase tráva, takže není problém se z části odrochnit… totéž ovšem zpět. Teplota byla psaná cca 2°, takže kožíšek, rukavice, tlusté fusky … klídek, škoda, že sem musel odjíždět tak brzo, přistával jsem z donucení časem, ne že by to nechtělo chodit. 🙁 Snad příště.

… a kdyby ste chtěli slyšet ještě něco … úplně špatně to bylo, ani vlak sme tam nestihli. 😀