Proběhl zálet Lubošova Siriuse….

Luboš nejspíš definitivně podlehl abstinenčním stavům a pořídil letadlo. V nedělu sme to zkusili dostat do vzduchu. Je to stále v celku a léce to!

Nedělní po-poledne sme se s Radimem rozhodovali, jestli půjdem na letiště nebo raději na Vylanta… (foukal maličko sever…cca do 5m/s) … no napsali sme Lubošovi, že by to na zálet šlo, jestli chce… prý do 3h může… to stihnem, takže jedem na letiště.

Siriuse (výrobce Reichard, cca 3m rozpětí, křídlo je PS potažený balzou s trochou skla, navrch fólie,  spíš termický stroj než na divočinu… ale… 🙂 ) si pořídil bazarového, krom jednoho serva s kompletní elektronikou. Vypadá v dobrém stavu. Na letišti se dodělávaly ještě „drobnosti“, které se v bezvětří obyváku dělají špatně… třeba vyvážení nebo upevnění antén… 😀 No já poskytl lihovou fixku i metr, Radim „velké“ auto s kouskem závětří… Původní majitel létal zřejmě s lehčí baterkou… možná i dvoučlánkem, bo motůrek si chtěl hltat kolem 60A… špičkově měl doporučeno pod 40. a regl na to taky nejspíš nebyl zvědavý. Omezlili sme to aspoň na plynu. Tu se bude ještě muset řešit.

Luboš si na zálet netroufl. Kniply postihly mne, odhod Radima… tak sme Lubošovi strčili do ruk aspoň foťák, aby se nenudil. 😀

Start byl divoký, motor byl vyosený dost nahoru (Luboš dostal za úkol to doma trochu podložit), výškovka v normálním letu potřebovala hodně potlačit… při vysunutí brzd ještě víc… 😀

Vybzučel sem orientačně půl baterky a „nějak“ to posadil na letiště. Tak… těžiště dozadu, pro brzdy pohonit pořádný mix do výškovky a né tu trošku, co sem tam nastavil…. Mix křidélka-směrovka se taky bude hodit.

Při druhém startu už to bylo vcelku hodné letadlo… jen ten motor se musel přetláčet, ale s tím se počítalo. 🙂 Ve výšce si Luboš konečně nechal strčit rádio do ruk a z výrazu tváře je vidno, že moc nenadával… ale na přistání se toho stejně ještě raději zbavil. 🙂 Ve 3 musel domů, takže na další pokusy ani na zálet historika, co mu jaksi přibyl (nevím původ) už nedošlo…

S odjezdem Luboše zdechl i větr. Asi proto, že nám už nevadil, neobtěžoval se foukat. 🙂 Polétali sme, pohonili Ptákova psa prasetem… Jirka se ozval v době, kdy už sme měli sbaleno, tak nevím, jestli se ukázal. Ale na Lubošovinu se těšil … a měl smůlu. 🙁

Věnoval sem Lubošovi háček na protahování gumového oka mezi křídly s tím, že si „můžu“ udělat druhý… jen si vzpomenout. Takže kdybych si příště na letišti s Proximou nadával ho hlav skopových a nelétal… tak víme proč. 🙂