Olšina neomrzí…

Složité přemlouvání není potřeba, když dostatečně fouká, ukecáte na Olšinu skoro kohokoliv. (kór když nevíme, jak na podzim bude)

Dopoledne mi přišel mail nadepsaný „Dnes Olšina“ a obsahoval jedinou větu…. „Myslím že to dnes na olšinu bude dobré…. „. No víc psát nemusel. Podobnou taktiku jsem aplikoval na Radka…

Olšina je malá osada na cestě z Kromcla do Zdounek a poblíž je snad nejlepší svah na J-JV větr v okolí. (pro případné ještě-neznalé tady) Potok tu v dávných dobách udělal dobrý kus práce, lidé obdělávající ten kraj dotvořili zbytek. ( Ještě by mohli trochu srovnat příjezdovou cestu a bude to dokonalé. 🙂 … majitelé nízkopodlažních vozů mají smůlu )

Foukalo správným směrem, tudíž to nosilo a létalo samo. Samozřejmě, že na místě opět padlo pár „dobře míněných“ poznámek na adresu mého egeho, ale to už su zvyklý, že je nechápu (cosi s popelnicou… teda… rozumím „co“, ale nechápu proč)…. 🙂

Přijel sem trochu pozděj a už z dálky jsem viděl Velebovic nádheru (ehm… Šohaj?) ladně plující nad horizontem. No čuměl sem na to jak malé děcko na zavřenou cukrárnu. (akorát místo dudlíku sem hryzal lovečák 🙂 )  Nádherný stroj (viz fotky níže… ehm … ten žlutý 🙂 ) Co sem zaslechl, nalétali s ním za odpoledne něco přes 2,5 hodiny. Radkův Ocelot chodil taky moc pěkně, jen mu to nevydrželo tak dlouho, bo ho dohnaly povinnosti. EGE byl ve vzduchu 90 minut… doma sem dobil 260mAh do baterky… ke svahu se občas přidávala termika, takže o zábavu bylo postaráno.

Svah si „kupodivu“ oblíbili i padáčkáři (bezmotoroví, svahoví), ale byli přívětiví a vzájemně sme si nějak nevadili. (oni na nás z vrchu neplivali a my se jim za to nesnažili trefit mezi šňůry)

Příště určitě zase. Pořiďte si konečně normální letadlo (ne, akrobat na tento účel není normální letadlo 😛 ) a pojeďte taky. Jen to asi s blížící se zimou začne být trochu méně pohodlné.