Konec listopadu se ukázal býti létatelným.
Tak jsem využil pěkného odpoledne a vydal jsem se na návštěvu modelářského letiště Kojetín. Počasí přálo. Bylo skoro bezvětrno, poměrně teplo, na to jaká je zima, a obloha více jak z poloviny bez mraků.
Čekal jsem, že v tak pěkném odpoledni nebudu na letišti létat sám. Ale opak byl pravdou. Nikdo z místních nepřijel.
Společnost mi dělali zprvu jen zemědělci, vyorávali řepu. A později i paní, co na letišti sbírala čirůvky. Prý jsou skvělé na máčku a pod maso, ale na smaženicu se nehodí.
První let, a to jsem startoval krátce po třetí hodině, ještě měl jakžtakž světlo. Při druhém letu o půl hodiny později, když jsem už jen fotil, video už bylo pořízené, to bylo se světlem o poznání horší. Jak se slunce rychle schovávalo za obzor, tak nejlépe osvětlené byly mraky. Dole už bylo šero, šero a ještě větší šero.
Letiště je za kousek za městem v polích. Modelářská plocha je posečená, zbytek dlouhého travnatého pásu je oním účelovým letištěm viz. mapa. K nejbližším domům je to 1000m. K areálu agro-družstva, ale jen necelých 300 a stromy jsou také daleko. Takže by se dalo říct, létání celkem bez omezení.
Jak létají místní – ukázka 1, ukázka 2
Video – sestřih z létání
A o 4 dny později už byl i Kojetín pod sněhem. Sněhu bylo poskrovnu, ale atmosféru to už udělalo. Tentokrát jsem stihl i zbytky světla pro pár fotek z náměstí.
A rozbahněná polňačka mi pěkně pomalovala auto 😀
Video – Kojetín pod sněhem
