Se svahy v okolí Ostravy je to bída. Za cca 5 let co svah lítám jsem nic „rozumného“ neobjevil. Na nikoho kdo by v OV svah v současnosti lítal jsem nenarazil, „staří bardi“ odkazovali na „svahy“ kdesi směr Hlučín/Opava, ale lítali tam v době jejich mládí když začínali jednokanálama. Vypravil jsem se na pár takových tipů, ale většinou to končilo broděním pole s řepkou a nelétáním. Takže na svah z OV to pro mě znamená nejčastěji 1:30h autem (Olšina, Chomýž, ValMez, SK Fatra, PL Istebna). Pak jsem si ale uvědomil, že i Ostrava má kopce – a to umělé – haldy.
Myšlenka byla v hlavně a v touze objevit nové vhodné terény jsem začal studovat kde a jaké ty umělé kopce jsou.
Dějství první: halda v Ostravě
Asi 3-4 roky zpátky jsem se na jednu haldu poblíž domu vypravil (po rekognoskaci terénu nad mapy.cz jsem shledal, že by měla být ideální na JZ s dostatečným převýšením). Vydal jsem se tam prozkoumat terén nejprve na kole, protože přímo pod haldou vede cyklostezka, kterou jezdívám. Začal jsem šplhat i kolem na haldu. Kopec to byl teda slušný, bohužel samý šutr (hlušina z dobývky), žádná travička. Navíc nahoře jsem viděl čirý provoz – důlní náklaďáky navážející hlušinu. Cítil jsem se tu nějak nepatřičně a kdybych se tu objevil s modelem asi by mě brzo někdo vykázal, takže myšlenku na lítání tady zavrhl. Uběhl nějaký rok, OKD se dostalo do potíží a šachtu zavřelo. Při jízdách na kole kolem haldy jsem si všiml, že se postupně zatravňuje. Loni v létě jsem tam znovu vyšplhal a žasnul. JZ a JV hrana je celá porostlá trávou (rekultivace), jen placatý vršek haldy je stále hlušina a hlavně nikde ani noha. Na podzim (25.10.), když hlásili JZ 4-5m/s jsem vzal Roxy a vyšplhal na haldu. Připraven že když to nebude fungovat budu přistávat na terasovitý svah pod sebou jsem tam Roxy hodil. Chvíli se jen tak divně placatila, ale nepadala, nějak to fungovalo. Pak se začaly střídat asi 15min intervaly, kdy to chodilo úžasně a člověk si mohl naplno užívat krásně rovnou hrana haldy, lítat si na úrovni hrany a mírně pod sebou jen pár metrů před sebou s intervaly, kdy to bylo nemastné neslané. Odlítal jsem si ten den asi 1,5h, přistál v pohodě na travnaté terasy pod sebe a spokojeně odjel domů. Fotky jsou z OV haldy-bohužel jen „statické“. Krajinka nic moc, ale u Martina by asi svah nějaké body dostal – vlak jezdí přímo pod kopcem 🙂
Pak jsem na haldě byl ještě někdy na přelomu roku. Fučelo krutě, tak jsem hned v půlce kopce nabil do Roxy balast a složil ji, abych tam nahoře nešachoval v tom větru lomcováku. Jakmile jsem ji hodil, bylo mi jasné že je zle. I přes vítr lomcovák to nenosilo a šel jsem dolů. Začal jsem točit zpět k hraně, na ní jsem se držel asi v metrové výšce a přemítal jak přistanu, když najednou se problém vyřešil sám – poryv mě z cca metrové výšky přimáčkl ve skluzu na hranu svahu. Bylo to sice pěkně „na placáka“, ale viděl odlétnout šutr. Bohužel jsem ho asi trefil do trupu v tom skluzu z boku – prasklý trup. Sbalil jsem fidlátka a s 15 vteřinami ve vzduchu jsem jel domů.
Dějství druhé: halda v Polsku
Při služební cestě do Berlína jsme jeli přes Polsko a kousek za hranicemi jsem z dálnice viděl vyčnívat vysoko nad okolní plackovitý terén vysoké kopce. Neváhaje jsem si do mobilu uložil aktuální souřadnice, abych se mohl později v mapě podívat, co to vedle dálnice bylo. Byly to haldy, podle mapy.cz jsem si vytipoval vhodné směry větru, přístupovou cestu, kde nechám auto a kudy se polezu navrch. Dokonce jsem na webu vygooglil nějaké fotky, na kterých se tam lítalo s modely i paraglajdem. Na fotkách bylo vidět že navrchu kopce je tráva. Natěšený jsem jednoho dne vyrazil. Kopec z dálky vypadal slibně, bohužel jakmile jsem začal stoupat na haldu ukázalo se, že „tráva“ je velmi řídká (prakticky jsem šel po mazlavém žlutém blátě, ze kterého rostly velmi řídce chomáče trávo-roští). Po chvílí hledání cesty „nejmenšího bláta“ jsem na narazil na do svahu zaříznutou cestu, po které jezdily těžké důlní náklaďáky. „Cesta“ byla obrovské bahniště, vrstva bahna nad kotníky. Další postup jsem vzdal a vrátil se zpět. Na mapě jsem vytipoval další 2 jiné přístupové cesty, ale ani jedna nebyla průchozí, vždy jsem narazil na nějakou důlní činnost. Zklamaně jsem očistil zabahněné boty a jel domů. Nedávno mi Petr posílal odkazy na webu polského F3F týmu, kde lítají na haldě, které je pár km po dálnici dále než ta, kterou jsem zkoušel já. Námět na příští výpravu do PL! 🙂
PS: pokud jsem trochu off-topic – článek jsem Martinovi sliboval už na podzim, toš tak to se mnou je.
To ale nebyla Ema, ta je moc zarostla,-) Nicméně, škoda nechat takové pěkné kopce jen tak:) Za vlak děkuji:)
Péťo, krásně jsi to popsal!! Po Donovalech zajedem do toho PL na test 🙂 Petr