A když Kostelany (mapa), tak i Chřiby. Tu stranu od Olšiny máme už dost nahleděnou, tak teď bude trochu jiný pohled.
Výměna letadel v kufru auta dopadla na výbornou. Vše co Sirius potřebuje k letu jsem tentokrát sbalil na poprvé a nemusel jsem se pro nic vracet. Nedávno jsem se z Bunče vracel zpět, ale to kvůli kolu. Na Bunči jsem si vzpomněl, že nemám tretry.
Nejdříve jsem zvažoval, že bych létal z fotbalového hřiště, ale po obhlídce na místě mě ten nápad rychle přešel. Tak jsem jel dál a ejhle. Našla se vedle sadu pěkná, posečená louka. Takže nastala obvyklá rutina: trup, výškovka, spojky křídla, levé křídlo, pravé křídlo, izolepou pojistit křídla, baterka do trupu + ji zapojit, kamera na kabinku + nezapomenout opět přikluntat izolepou a zapnout ji. Test hýblátek na letadle i na rádiju a hurá na nebe.
A na nebi … co Vám budu povídat … větroňářské labůžo.
Takže když jsem se náležitě vyblbnul a přistál, přišlo na řadu zase všechno rozložit. Vypisovat to nebudu, šlo to v opačném pořadí jako při skládání … to máte cihly, hřebíky …
Jelikož jsem jel do Kostelan létat a ne na oběd, tak už jsem měl kolem druhé docela hlad. Však jsem také létal někdy od půl desáté (včetně dvouplocha u komína) a na jídlo jsem měl jen jeden balíček BeBe dobré ráno + cykloflašku s vodou. Začátek TdF mi v TV utekl jen o 15minut. Sice jsem hned po příjezdu dal nabíjet baterky pro případ, že by mě to do večera opět přepadlo, ale už jsem létat nešel. Však zítra je taky den … nebo spíš večer.
Tož tak, v Kostelanech.
Video: Pod křídly ,,Kostelany“
To ,,zítra“ už vím jak dopadlo. Na výbornou. Stoupáky už teď večer žádné nebyly, ale taky nebyly žádné klesáky. Na jednu baterku jsem létal 65min a to jsem chvílemi dělal výkruty, let na zádech apod. Druhou baterku jsem nabitou dovezl domů. Taková to byla paráda.
