Pod křídly | Chorvatsko

Od nápadu ke startu leželo jen ,,1.000 km“ a rakev.

1.000 km a nějaké drobné je vzdálenost do Chorvatska (Rakousko-Slovinsko), kousek pod Makarskou. A ,,rakev“ ? Když se do ní vejde letadlo, tak …. no a s malým odlehčením doprovodného materiálu se vešlo. On ten třímetrový Sírius kousek místa přece jen potřebuje.

Dopravit letadlo do Chorvatska byla jen část úkolu. Ta další, neméně důležitá, bylo najít místo, kde by se dalo létat a hlavně, kde přistá(t)vat.

Z dostupných map, ať už mapy.cz nebo google mapy se nedalo s určitostí zjistit, jak to bude na místě vypadat, protože to co jsem na mapách viděl (satelitní snímky), mě optimismem ohledně místa k přistání příliš nenaplňovalo. Ano, jasno jsem měl v tom, že jsem věděl, do jaké oblasti jedu a že by se mi líbilo tam létat.

Letadlo přečkalo cestu bez úhony. Po pár dnech válení se u moře, které bylo teplé jak kafe jsem se vypravil vstříc dalším zážitkům.

Je to tady všude samý šutr. První místo pro přistání jsem našel asi v polovině svahu. Rovný, i když malý plácek s vysokou trávou (senem). Zleva vysoké stromy, zprava plot a další stromy, ve předu stožáry VN, ale … bez šutrů. Do tohoto přistávat? Ano, byl jsem trochu v očekávání, jak to dopadne. I když u letadla je to vlastně zbytečné, ono vždycky dopadne. Vítr, aby snad fungoval svah nefoukal, tak jsem odstartoval s motorem. Motor běžel pár sekund a já si říkám: ,,Zapnul jsem na kameře nahrávání, nebo jsem zase zapomněl?“. Takže, motor vypnout a zahájit přistání. První pokus – byl jsem dlouhý, motor-okruh a znovu – druhý pokus – je to OK. A ejhle, kamera byla zapnutá a nahrávání také. Baterku jsem vylítal a jel jsem hledat další místo, kde by to mohlo jít.

Jelikož jsem létal asi uprostřed obrovského svahu, tak mě lákalo dostat se nahoru. Tam je to ale tím tuplem samá skala. Cesta nahoru vedla i tunelem, který zakousli do úbočí. Vypadalo to, že tunel vznikl až po té, co se skála nad cestou utrhla a tak kus cesty schovaly dovnitř.

Necelý kilometr za vrcholem se objevila upravená plocha. Vypadalo to jako rekultivovaná skládka. Byly u toho balíky sena a přítomnost dobytka byla znát i tím, do čeho jsem fakt nechtěl šlápnout. Bylo to oplocené, ale brána byla zavřená tak, že šla otevřít. Krávy byly schované někde dál v kopci v porostu – bodejť by ne – jenom blázen s letadlem leze před polednem na přímé slunko, když teploměr ukazoval 37°C ve stínu. Teplo ani slunko mě ale od létání nemohlo odradit.

Tentokrát jsem nahrávání na kameře zapnul tak, že jsem si to i pamatoval. A dál? To bylo stejné jako vždy. Zapnout motor, polétat co to šlo … pokud možno bezpečně přistát mezi kravince a žádný netrefit.

Bylo to fajn. Dnes jsem ještě v Chorvatsku a tady už létat nebudu. Cestou domů ale plánujeme zastávku na 2-3 dny ve Slovinsku v oblasti Julských Alp. Pokud se zadaří, tak tam bych také rád na kopci zahodil letadlo.


fotky: Rajče

video: Podgora – Gornja Mala

video: Suzina – Luke

 

  • IMG_20190813_111733 (2)
  • P1590136
  • vlcsnap-2019-08-16-07h42m57s762 (2)_res
  • vlcsnap-2019-08-16-07h40m01s854 (2)_res
  • P1590127 (2)
  • P1590243 (2)
  • P1590272
  • IMG_20190813_123632 (2)
  • vlcsnap-2019-08-16-08h38m16s949 (2)_res
  • IMG_20190813_123117 (3)
  • P1590791 (2)
  • P1590803 (2)
  • P1590859
  • P1600104 (2)
This entry was posted in Poletování jinde. Bookmark the permalink.

3 Responses to Pod křídly | Chorvatsko

  1. Jirka H says:

    Ahoj Luboši. Ty jsi fakt srdcař. To muselo být nádherné létání. A dík za parádní fotky. Už se těším na ty ze Slovinska, bo nevěřím, že bys tam nelétal. Hlavně letu zdar a hladké přistání.

  2. babča Vti says:

    Tak to je paráda!! Děkuju za pokoukání a přeju další pěkná polétání a bezpečná přistávání:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *