Aby se neřeklo, že pořád sedím doma, nabil sem baterky a zajel vyvenčit Proximu…
K mému překvapení byl na letišti i nějaký provoz… byť teda tou dobou byl veškerým davem Luděk. Špatně oblečený, bo si stěžoval na ne-zcela-teplo. Navíc sem ho musel přesvědčovat, že ten vichr, co mu cloumá letadlem nemá ani 3m/s… pro takové případy nosím přístroj, bo vlídnému slovu hypochondři nevěří. 
Na druhou stranu, nafukovalo to ten plac od remízka, takže to úplně zdechlý vzduch nebyl a letadlo se vyloženě nesypalo. 🙂
Kolem tyčky se zase protočil čtyřkolý debil. Na lavce, pro změnu, dobíjel baterky nějak ptákoš. 🙂
Po jistém čase se přikutáleli další, takže sem nemusel celou dobu rýpat jen do Luďka. Létalo se čím šlo. Honza měl osvětlení (a pravda, i funkční ruky) takže mohl poletovat až do tmy.
