Už z loňska máme zažito, že jak začne foukat slušný juch, hurá na Olšinu. Tak letos už se taky povedlo.
Sice sme jeli jen 2, ale i tak dobré. Cesta je již suchá, pole taky. Holešovská kamera slibovala nějakých 5-6m/s, aladin na chmi 5m/s s nárazy… prostě ideální podmínky. Navíc bylo krásně teploučko. (nicméně proti větru to bundu chtělo)
Pod svahem poskakovali 2 padáčkáři, ale vypadali mírumilovně. Zřejmě se jim zdálo, že funí moc, tak nelezli na svah. Zato letadlům to dělalo vyloženě dobře. Nosilo to jak divé, výšky byl nadbytek a prostotu na kraviny spousta. Po zkušenosti z Vylant sme se nelepili letadly tak moc na sebe.
Postupem času se to začalo mírně uklidňovat, trapně sem si musel i pár vteřin přibzučet… Radek byl mnohem šikovnější (nebo psychicky odolnějsí?), motor nezapínal vůbec. 🙂 Se slábnoucím větrem navíc padáčkáři ožili, nabrali odvahu a začali stoupat vzduchem směrem k nám, takže to mírně omezilo rozlet. Přeci jen trefit chlapa ve vzduchu 2kg laminatu… nechtěl bych to poslouchat. 🙂 Nicméně po víc jak hodině veselého poletování už to nevadilo a raději sme se jali uklízet.
Až v autě sme si vzájemně odsouhlasili, že už to chtělo namazat xichty… větr to chladil, jednomu to ani nepřišlo, ale slunko už poťouchle peče …. 😀
No stálo to za to.
Pekne ,uz se tesim taky .
Jak „uz“? Ja se tesil od podzima jak male decko. 😀