S ohledem na hezké počasí sme ve čtvrtek vylezli zase na kopec…
Větru mělo být jen trochu, ale zadeklovaná obloha zajistila nepřítomnost termiky, takže vzduch byl krásně klidný a poletovalo se příjemně. Představa, že pytlíkářom bude něco vadit, se ukázala být lichou, i mezi nima se najde pár odolnějších, kteří „musí“. Oblečení odpovídající podmínkám. Ale víc chodili.
Průlet před vlakem zajistil Luboš…. akorát zvyklý z kompozitu… šéfkonstruktér jejich Blaníků to komentoval mírně vyděšeně….“Né tak rychle…“. Nic se nestalo, Blaníček přežil a létal vesele dál.
Pobyli sme tam nějaké 3 hodiny. Když už sme balili, ukázal se Zdeňa… jen s házedlem a s prostředním potomečkem. Baterky do většího modelu nechal „raději“ doma, aby to nemusel vytahovat z auta. 😛 Házedlo měl ovšem seřízené skvěle a do toho klidného vánku to byl ideální stroj. Malý se činil.
Příště zas.
