Foukal juch a nikdo nemohl… smutné. Tak sme Vám to alespoň nafotili, ať máte motivaci na příště.V pátek sme s Jirkou polétali jak to šlo. (tj. zase dobře). Jirka dorazil v době, kdy už foukalo trochu méně a já už měl za sebou jeden „přivykací“ let… něco přes hodinu a půl…. Takže sem pak měl volné ruky pro roli odhazovače a fotografa-blba (extrablbě nastavené expozice). Následně jsem na Proximu pověsil ixusa a zkoušel chytit Jirku ze vzduchu… I ixus blbě nastavený. A při jednom „dokumentačním“ manévru (Jirka přistál jako člověk a šel pro letadlo) sem to shodil po křídle (pravá strana kopce nad polem, mírně nepříjemné proudění, potencialně slabý příjem, ale hlavně asi ruky)…. žádná velká škoda, foťák asi přežil, jen „zase“ naštíplý trup před křídlem a upadlý zámek kabinky… doma sem zjistil, že ho nemám… byl v trupu … asi jak sem to balil, vypadl… tak sem v sobotu vzal na Olšinu EGEho a háček zkusil pohledat. 🙂 (díl za 30kc, 80kc poštovné… no… to se skoro vyplatilo pro to zajet 😀 ) Ege byl plně naložen železem a po tom, co sem si zvykl, že přeci jen snese trochu méně než Proxima 🙂 už to bylo dobré. Nosilo to většinu času parádněHodina v kuse veselého poletování a různého metání kozelců… přistání ok.
V sobotu se tam ukázala i dvoj-rodinka s dětmi se spoustou neřízených házedel a jedním rc samokřídlem. Lítalo jim to taky pěkně. Na zálet bety a jakéhosi dvojplošníku (omlouvám se, neznám název ani výrobce) to ale už nebylo.
Oba dny později přibývali i padáčkáři… ale chovali se přívětivě a vzájemně sme si snad nezavazeli.
Příště zas. 🙂
