Ratiboř

Nebylo to nic extra hlasitého, ale takové to tiché volání se opět ozývalo do levého ucha …. „má foukat“.

Teda, ono se to ozývalo celkem zřetelně. Z telefonu. Luboš mi víceméně oznámil, že jede… ani to vlastně nebyla moc otázka. Svezl sem se s ním rád. 🙂 Cestou na svah sme zahlédli pár hub, asi jedlých, ale co s nima na kopci… cestou zpět je vezmem.

Na svahu řádilo babí léto a dva pytlíkáři…ale ty to tak nějak tou dobou přestalo bavit. Přišla místo nich postupně náhrada, ale místa bylo dost. Jeden si to hrdinně vyšlápl 2x a při druhém startu nám teda rozhodně oznámil, že po třetí už to nepoleze (se nedivím) a s tím se rozloučil.

Na naši techniku fungoval svah dobře celou dobu. Vlezli sme se dvojmo a aj s při-zemi-vegetujícími pytlíkáři. Bez kolizí, bez násilností. 🙂

Z normálních přišel Honza. Přinesl si důkladně provedenou maketu Krajánka…. v půlmetrové bedýnce. Nádhera. 🙂 Létal moc pěkně, jen při některých manévrech se projevovala nemaketová pevnost…. originál by to asi nedal.

Pozděj se objevil kluk s holkou a sympatickým psíkem. 🙂 Klučina se snažil neodletět (bo to slíbil… a navíc by se už nachodil důkladně, bo asi by to jinak než rovnou dolů neletělo) a trénoval zvládání hadry na zemi. Psa sme jim s Lubošem trochu rozdováděli, aby mu to nepřišlo líto. 🙂

Dolů sme lezli už se slunkem za horizontem, v lese viditelnost slabší…ale ty huby sme pobrali (5?). Snad za ně dostal Luboš pochvalu…aspoň za snahu. 😀 Prima odpoledne.