V pátek i v sobotu sme si zase poletovali jak to jen šlo…
Oslovil mne kamarád, co má slabost pro malé, zatím houbové, polomakety válečných stíhaček a podobných potvor, ale žije v Beskydech, kdežto se s tím blbě léce, jestli by mohl přijet… Myslím, že to byla příjemná změna, podívat se zase na něco jiného.
Katalina, která je „zvyklá“ startovat ze sněhu nebo z vody si poradila i se startem z mokré trávy po ránu… jak tráva oschla, přišel na řadu dobrovolný zahazovač. Přistání na trávu problém nebyl Na znovuzáletu Spitfira se podílelo i spousta kibiců. Dopadlo to dobře. 🙂
Oba dny bylo vcelu dobře létatelno, ale večerní bezvětří bylo přeci jen vítanou změnou. 🙂 Ke slovu přišel i kablík mezi 2 rádia. 🙂
2 dny strávené na letišti v maximální pohodě, bez větších nehod, bez úrazů… jen s dobře spálenou držkou. 🙂
Jo… a Jirkovi už se na tom měsíci podařilo konečně přistát. 
