Je to relativně kousek od baráku, slýchal jsem o koupání v lomu už dlouho, ale až letos jsem se tam i vypravil.
Nejdřív jsem to jel okouknout v rámci cyklovýletu. Nadchlo mě to, tak jsem tam vzal i moje kluky a mrkli jsme se, jak to žije pod hladinou (čas 1:38 – že by malá štika? / nene, sumec!!!).
A dotřetice to teď bylo s letadlem a kamerou. Příjezd je prašnou polní cestou, která aspoň nemá vyjeté hluboké koleje. První let jsem startoval hned u plotu lomu. Bylo to ráno a slunko bylo ještě nízko. Tak jsem se snažil nalétávat tak, abych to neměl přímo proti slunci. Zkoušel jsem i stínit jednou rukou a druhou řídit … ale to bylo nic moc.
Druhý start jsem dal už z větší dálky od lomu (cca. 500m), ale pořád z vrcholu kopce. Slunce mezi tím trochu vystoupalo, tak už to bylo na řízení příjemnější.
Kurovický lom je vyhlášený jako přírodní památka. Vybírá se vstupné a platí tam spousta omezení, která ale běžnému návštěvníkovi v ničem nebrání. Je to zákoutí, které stojí za výlet – obzvláště v horkém létě, když to jde spojit s koupáním v čisté vodě.
