Tož, dobré to bylo v pátek, v sobotu aj v nedělu

Víkendové počasí bylo létavé a bylo slunečné.

PÁTEK

… emocionálním vrcholem pátečního podvečerního létání byl zálet Proximy II. Nebyl jsem u toho, ale ještě v sobotu do večera se o tom na letišti mluvilo. O co šlo? Bazarová Proxima měla poprvé letět. A mělo se rozhodnout, kdo bude jejím novým majitelem. Příprava ke vzletu: Jirka Hrubeš se ujal (byl ujat) k pípání modelu do Auróry, potom byl ujat i ke vzletu, vzlet s motorem se jevil býti uspokojivým. Jak už to tak bývá u větroňů, i když jsou osazeny motorem, tak přece jen jsou určeny k bezmotorovému letu. Takže, plyn stáhnout … a tady se projevila záhadná souvztažnost mezi plynovou pákou a Jirkovou muskulaturou. Jakmile stáhl plyn, tak se mu fest sevřely půlky. Že by chyba, či snad záměr při programování modelu do rádia? Proxima měla (jemně řečeno) nestandardní letový projev. Padalo to tu po jednom, tu po druhém křídle, letělo to hrbatě, chovalo se to divně. S vypětím všech sil a neustálým, leč excelentním motáním všemi páčkami do zatáčky se Jirkovi podařilo dostat model na zem. Teorií o příčině takto podivných letových vlastností prý zaznělo hodně a jejich názorový rozptyl by se dal snad vyjádřit i takto -100/+100.

SOBOTA

V sobotu se létalo a létalo, od poobědí až do soumraku. Vrčely spalováky, šustily elektry a neslyšně létaly větroně. Tož, těžká pohoda. Pravda, jen do okamžiku, než se začala navečer opět řešit Proxima. Na lodi má hlavní slovo kapitán, v autě řidič a u řízení RC modelů ten, kdo kvrdlá páčkama. Pokračující názorovou různorodost k letovým projevům a z toho vyplývajících nápravných opatření stejně rozhodl Jirka, protože jedině on to řídil a řídit měl i tentokrát. Provedl změny v nastavení, ustál diskuzi a odhodlaně se postavil na start. A jak se to projevilo na letových vlastnostech? Začalo to létat i přistávat slušně. Takže když se vyřešilo nabíjení pohonné baterie, tak se k letu dostal i druhý Jirka – novomajitel a toho to začalo bavit tak, že ani nechtěl přistát. A když už přistával, tak s tím krásně doklouzal a jemně dosedl na plochu. Nouzáky do pole se nekonaly.

V podvečer se už vzduch docela uklidnil, ale odpoledne byly poryvy nepřátelsky naladěny lehkým EPPáků.

V Holešově probíhala akce ,,Otevírání nebe“. V brzkém odpoledni z tama (JAZYKOVÉ OKÉNKO//moravské příslovečné určení místa: hen, toď, z tama/ztama) přivezl pár vjemů a podělil se s námi o ně Aleš. Tím nejzásadnějším a nejméně očekávaným bylo, že v Holešově fouká méně jak na Žabárně. A tím druhým, kdo nás v podvečer informoval, byl motorkář Radek ( …. a měl zajímavé historky).

Před osmou večerní jsme už byli všichni dostatečně vylétaní, vypovídaní, opálení, žízniví, hladoví a spokojení, takže jsme se rozjeli do svých domovů. A jak jsme sobotní létání uzavřeli? No přece: ,,zítra zas(e)!“

Video:

MLZ: sobotní létání #1 // 21.4.2018

MLZ: sobotní létání #2 // 21.4.2018

MLZ: sobotní létání #3 // 21.4.2018

MLZ: sobotní létání #4 // 21.4.2018

NEDĚLE

Je neděle ráno, píšu článek, třídím fotky, čeká mě stříhání videí a ještě nevím, jak se létalo v neděli. Takže jestli jsi se pustil do čtení ještě před obědem, tak si raději sbal věci, éra a dobrou náladu a přijeď si zalétat. Je minimálně 1.000xⁿ lepší být u toho, než si o tom jenom číst.

… už je neděle večer a už vím, jak to dnes odpoledne vypadalo na Žabárně.

Létalo se, létalo a nic se nepolámalo. Honza Hladiš vyvětral po delší době Ventuse. Ventusovi se venčení zalíbilo a prý by rád na oblohu častěji. Proslýchá se, šeptá se, že by se to snad mohlo podařit.

Z fotek je vidět, kdo že to dnes přijel na letiště na návštěvu a na kus řeči. Tož jaké pak velké rozepisování se, že.

Video: