Donovaly podzimní…

Po letech se mi konečně zase podařilo dostat na Donovaly na podzim. Neukrkal jsem nikoho, nemohli… (případně nechtěli) … co už. Ale zato do mne pak někteří rýpali, kde jsou fotky… no tak tu. Dobře Vám tak.

Týden předem jsem nahlídl na předpověď a vypadala slibně… pátek i sobota jasno, jižní, byť velmi slabý větr…. navrhl jsem to doma  (čtvrtek odpoledne tam, v neděli po snídani zpět) a bylo s nadšením odsouhlaseno. 🙂 S blížícím se termínem se předpověď jenom zlepšovala… jasno zůstávalo, ale vítr slibovali postupně silnější a silnější.

Cesta tam probíhala pohodlně, s vyjímkou výjezdu za Žilinou a pod Strečnem, které bývají pravidelně ucpanější. Vyšší kopce měly bílou čepičku, ale naštěstí ty ještě malinko vyšší než na Donovalech. Večeře byly pravidelně na kolibě Goral… bo Magura už zavírala ve 4. Holt podzim. :/ No na Goralu sme to řešili jednou porci pro oba a bohatě stačilo. (ne, Rychtárovo koritko nebylo… to by v našem případě bylo pro 4 😀 )

Pátek byl chodicí. Sjeli sme busmo ke Korytnici a přes Kozí chrbát pěšky zpět. Pohodová procházka, stromy částo už do žluta, tráva suchá nebo v přípravě na uschnutí, sem tam kytka, občas koník… moc hezké. (foukalo sice od jihu, ale jen velmi slabě, takže mi náladu nic nekazilo) A i pro netrénované celkem nenáročné. Jen na některých místech bylo vidět, že i tu v létě voda chyběla. 🙁 Při příchodu do Donoval sem si všiml, že na svahu někdo poletuje. Aj sem zvažoval oželet oběd (ve 3) a vylézt tam za nima, ale utěšoval sem se, že třeba zítra budou létat zas a než bych tam doše, už by tam nemuseli být …. no nelétali.

No a sobota byla létací. Hrdinně sem prohlásil, že aspoň jednou bych mohl sjezdovku vylézt (ikdyž jela lanovka) … na „batůžek“ naložený z větší části kravinama (dobře mi tak), sem pověsil ještě kufr s rádiem, abych měl volnější ruky. Do těch přišel úhledný balíček s Proximou (kdyby to bylo úplně špatné) a s Dingem (kdyby to bylo jakkoliv jinak 😀 ) …. Hm. Odhadem dost přes 10kg na zádech, 4kg v rukách a tradá. A Monika to celou cestu musela poslouchat. 😀 (vážím si toho, že to nijak zle nekomentovala). Takže těch „trapných“ 500m sem místo pár minut, co to dá lanovka, lezl necelé 2 hodiny… no zážitek zasloužený.

Na svahu byla ale odměna. Anemometr ukazoval stabilně dvojciferné numera, 15m/s bylo „normální“. Super. Proximu aj s baterkama sem teda táhl zbytečně. … hm… a bonusové kvichty do Dinga ostaly pod kopcem v iném zavazadle. :/ Létal sem jen s těmi oblíbenými 400g, co ze spojky ani nevytahuju. Nosilo to jak divé. Celá jama. Když na to přišlo, výška šla nabírat aj na zádech…. a vytrácet v kotrmelcoch. 🙂 Kdo ví, co tyhle stroje snesou, si představu udělá. První přistání po hodině. Asi 20 minut sem vozil aj kameru. Pak zase bez ní. Podmínky byly výborné, kamera nepřekážela. 🙂 Odlétal sem asi 3 hodiny, víceméně v kuse. Přistání bez problémů. Oblečení, co bylo v batohu jsem nemusel použít (co už, další váha v batohu zbyteně 🙂 ), sluníčko se činilo. Stačila výbava proti větru.

Monika na severní stráni našla brusinky, ale už byly přejíté mrazem. Cesta z kopce byla, pravda, rychlejší, bo sem tak často nezastavoval na lapání decha. V každém případě ruky sem měl vytahané jak opíca aj tak. 🙂 Večeřa opět na Goralu…. nepublikuji, Hladiš  by zase přibral jen z obrázku. 😛

No a neděle byla už jen na sbalení a cestu zpět. Bylo mírně zataženo, ale nic hrozného. Pod Žilinou Monika stihla cvaknout aj jakéhosi Blaníka nebo co to bylo… 🙂

A statistika, pro zájemce: Ubytování na Maguře je na podzim 11eur za osobu/noc (+0,5eur místní daň). Hospoda na Maguře v provozu JEN o víkendu, otvírá v 8, zavírá ve 4 (!) , v září prý v 5. Totéž lanovka – poslední jízda je v říjnu ve 4. Goral funguje celoročně, ale dietní to teda néni. Svah na létání nemá zavírací hodiny, takže pokud Vám nevadí těch slabých 500m (ehm… na výšku), stačí když foukne. A té jižní strži stačí opravdu málo, aby to uneslo aj tele. 🙂

Su moc rád, že to takto proběhlo. Příští rok bysme to rádi zopakovali, když vyjde počas. 🙂