Zlínští modeláři to mají jako takovou tradici… sejdou se, aby se přesvědčili, že se ještě po Silvestru znají a někteří případně opatrně testují, co přes Vánoce zapomněli….
Jirku sem přesvědčil, že jako místní má napsat pozvánku a skutečně tak učinil. 🙂 Sám sem původně neplánoval účast, ale pak se vyvrbilo, že bysme mohli vlastně jít „kolem“ na procházku…. ne vše vyšlo podle plánu a nakonec nás Radim nevýchovně vyvezl až na místo činu. 🙂
Přesně v jednu sme tam už vypadali s Monikou a Radimem trochu trapně… tak sem Jirkovi pro jistotu po telefonu vynadal, aby si z lidí nedělali srandu….sezvu si publikum a pak sedí doma. 
No… nejenom buřtpárty má zahájení nejasné… už byli na cestě a za chvílu se vyhrnuli z trombelusa. 🙂
Jiřík krom Minimaga vzal i hromadu příbuzenstva, abych si na něho nadále netroufal tak drze. 🙂 Postupně se začali trousit i ostatní.
S Monikou sme následně odkráčeli směr Fryšták, bo tomu odpovídal původní záměr a i naše oblečení. Na dlouhé postávání to nebylo. Až někde za vodárnou sem za strašného nadávání přepnul na foťáku balanc bíle a kompenzaci expozice do „normální“ polohy… proto jsou fotky opět jaké jsou. 🙁 Ten stroj umí spoustu věcí a je možné ho přesvědčit k práci v hodně atypických podmínkách… jenže když je jeden hlava skopová a nevrátí to zavčasu zpět, výsledky se dostaví brzy. 🙂
K Fryštáku sme scházeli přes Vylanta… na letišti nebylo vidět, kupodivu, nikoho….
Doufám, teda, že na Jižňákoch nepřibyla žádná další brázda a že se za rok zase sejdeme….
