Olšina sobotní, nedělní…

Tak zase jeden pěkný víkend. Foukat mělo, vylezl sem na kopec…

Na sobotu slíbených 6-7 jihovýchod, v nárazech něco navíc, teplota kolem 10°C … prima. Sbalil sem Dinga a vyrazil. Na kopcu doslova nával. (Já.) Pár lidem sem sice psal, ale neodpověděli nebo se ozvali, že nemůžou. Co už. Sem si tam hodinku bezvadně poletoval a nebýt pitomosti, mohl sem i nadále. Z asi 100m průlet a podél svahu dolů. Špatný odhad hloubky a v době, kdy sem si řekl, že už bych mohl zatáhnout, nebylo za co. Tak to měl Šášula z první ruky, bo se zrovna blížil ke svahu. Nezapíchl se… spíš kutálel… zalomená špica celkem, podruhé přeražené asi v půlce trupu za křídlem (obojí by bylo opravitelné relativně poodlně)… no a důkladně rozcupovaný ocas i s nosníkama. (a v místě vyvedení táhel výškovky 5cm hliny… ) Urážel sem lecos, když sem se k tomu přirovnával. Na křídle, krom posunutého konektoru nic… divné. Takže tak. 270 hodin za 6 roků zhruba. V klapkách pořád původní (již tehdá létané) Airtronicsy, v trupu gws s vychozenými středy… obojí „rozumně“ nesehnatelné. V křidélkách kst…3 za tu dobu odešly. Asi jiný oddíl. Kamera, co byla na špici skončila lehce od bláta. A čočka byla škráblá už drív, takže vlastně pohoda. :/ Sme to posbírali, vylezli na kopec a dělal sem tam Šášulovi křena (ale rozmrzelého) další hodinu. Vzduch už byl nepříjemnější, ale dalo se.

„Pochválil“ sem se hodným lidem a že kdyby náhodou o něčem věděli…… třeba někdo „náhodou“ rozfláknul taky tak důkladně křídlo…. :/ Náhoda je blbec. Na Egeho se v mém okolí taky nacházelo mnohem víc „použitelných“ levých křidel jak pravých (nebo která to byla strana… ).

Večer se mi ozval Radek, že celé odpoledne tloukl hlavou o stromy, když viděl to počasí, takže v nedělu „musí“ … :D. Slibovali ještě teplej.. (12?)

Vzal sem Eldorádo, abych si trochu srovnal ruky/hlavu, doma by se mnou bylo stejně asi k nevydržení. :-/ Na kopci už poletovali samokřídlisti se psem a slíbený Radek. Z dálky bylo vidět, že se tomu moc nechce. Pod kopcem to taky foukalo spíš od východu, ale směrem nahoru se to lepšilo. Obvyký stav s příliš bočním větrem – spodek shazuje, vrch použitelný, na chrásty je spoleh (nosí to tam líp). Poletovalo se tedy jak šlo. Poštěkávalo. Idylka. Pozděj aj ten větr zažil rozumu a srovnal se rozumněj. Jo, Eldorádo je (zatím? 270/10h … ) trošku větší potvora oproti Dingovi, ale pořád mnohem lepší jak sedět na zemi. Tím nechcu Müllerovi jakkoliv křivdit, taky to letí a přetížení snese… ale pocitově „jinak“… Vojtíšek je Vojtíšek 🙂 … dnes jsou oba výrobci zase o kus dál. Závodně nelétám, takže z této strany to stejně neposoudím… a cena vyhloubené jámy je bolestivá dostatečně u kteréhokoliv stroje.

Od hlavní cesty bylo občas slyšet motorky… Radek si na to téma neodpustil komentář …. něco o bláznech a prosincu… sem mu na to, že ti blázni na svahu taky asi působí trochu neprosincovitě. 😀

Pozornost upoutala i divná postavička hopsající po poli směrem k nám… potok nějak zdolal (prý je tam spadlá vrba) a pokračoval neohroženě dál. Podle zelené žáby sem správně usoudil na Honzu. 🙂 Asi mu ještě nikdo neřekl, že se z té strany moc nechodí … kdysi sme to s Petrem taky hledali a již od té doby víme, že je to pitomost…. mimo jiné proto, že sme tehdá byli jak prasata. (a ani ta vrba tam nebyla) Dnes bylo přeci jen líp/oschlej. No… auto měl kde měl, takže stejnou cestou šel i zpět. Pozděj přikvačil i Zdeňa z klukama, ale zašili se až v rohu a stranili se kolektivu. V důsledku až tak nevadili, ale jejich levá zatáčka vycházela přímo proti slunku, tak sem na přistání chvílu váhal…. 🙂 Na malého sme aplikovali buchty a vypadal taky spokojeně. Večer sem poslal i recept… jak s ním dopadli, nevím. 🙂