RCEP | Ostravská pevná výška 1

RCEP (pevná výška) – o jakou kategorii jde, už dříve popisoval Luděk. Takže to vynechám. Teď k tomu přidám pár osobních postřehů. Protože když se to zažije/prožije, tak je to krapet jiné, než když se kolem toho jenom mudruje.

Začnu zeširoka, ale stručně. Trocha historie z mého létání.

  • simulátor na pc, ano, zkusil jsem a kdo nikdy nelétal, tak doporučuji
  • učitel-žák na kabelu | ano, Martin mě takhle provázel a podporoval s prvními lety (EasyStar a EasyGlider)
  • samostatné létání s EPP s cílem, hurá letím, přistání se bojím | ano i tímhle jsem si prošel
  • dalším mezníkem bylo, přistávám skoro tam kde chci i když ne úplně kdy chci, ale už to není tak daleko, abych na cestu pro letadlo potřeboval svačinu
  • co bylo dál? Radost z létání pro samotné létání, létání s foťákem, první lety na svahu s EasyGliderem
  • další létání s větroni už nejen z EPP
  • ANO, propadl jsem svahovému létání. S čím na svahu létám? Se vším co mám nebo jsem měl tzn. EPP, dřevo, XPS, sklo, uhlík a různé kombinace a co je ještě důležitější než s čím, tak s kým, s ,,kamarády“ a to platí nejen pro svah
  • jo, taky před 2 lety přišla první a po roce i druhá klubová sranda soutěž s větroni, kdy jak víte šlo trochu o nalétaný čas a trochu přesnost v přistání
  • … a teď se dostávám (netrvalo to zase tak dlouho, že ne?) k současnosti. Po diskusích s Luďkem jsem se rozhodl vyzkoušet i oficiální soutěž RCEP

Minulý měsíc ještě v roli pomocníka/časoměřiče a kibice a včera (5.6.2022) i v roli soutěžního pilota.

Jaké to bylo? Fakt paráda. Zábava, poučení, zkušenosti, trošku napětí, hodně sluníčka, bezva parta a taky mě čeká trocha opravování. Nicméně – zkusil jsem si to a určitě v tom budu ještě pokračovat.

Důvodů, proč to ani nezkusit jsem za ty roky namluvil dost. Některé byly objektivní, některé subjektivní a jiné možná taky hloupé. Ale, tak jak na svahu rád vidím a mluvím s vámi, kteří to umíte lépe něž já a dokážete poradit a sdílet zkušenosti a i tu prostou, ale veledůležitou radost, tak vlastně i účastní na soutěži dostávám to samé. A to mě na tom těší.

Jak to tedy probíhalo?

1. kolo: V rámci rozlosování či umanutí organizátorů jsem hned v první skupině prvního kola. Vše si připravím, vyzkouším, ozývá se svolávání na start. Beru Djanga a odcházím vstříc mému prvnímu soutěžnímu letu. Po pár metrech náhle měním směr, otáčím se o 180°a vracím se zpět … pro rádio. Je to sice soutěž elektroletadel, což jsem v ruce měl, ale nedílnou součástí je i rádio, aby to bylo co k čemu. Dobrá, rád jsem přítomné pobavil. Beru tedy i rádio a jdu. ZAHÁJENÍ PRACOVNÍHO ČASU v délce 10 minut. Chvíli čekám, až odstartují matadoři, abych nezavazel a viděl, jak a kam to pošlou. Pozor, startuju a pozor, přistávám. Jo, šlo to fakt rychle. Letadlo jsem zahodil, ale motor jsem nezapnul a když mi to došlo, tak už to znamenalo přistání a opakování startu – což dle pravidel lze. Dobře tedy, tak znovu a bez nervozity. Letííííí, plachtíííí. Hurá. Nalétat 7 minut šlo docela snadno. Než na mě přišla řada s přistáním, tak se bohužel odehrála malá sportovní tragédie. 2 letadla se asi 1,5 m nad zemí při přistání srazila. Jeden byl KO (poškozený nosník), druhý méně vážná zranění, ale přesto do dalších kol sáhl po náhradním stroji. Přistání – trefuju se do posledních sekund / ,,ne“ čas přelétávám a bod pro přistání – pár metrů jsem nedoletěl – prostě jsem to probrzdil. A co čert nechtěl, nebo snad chtěl. Klapky jsem zavřel pozdě, a jedny převody se zařekly, že takhle NE a že DOST a NAZDAR. Hmmmm. Co teď? To jako že jsem prvním kolem začal a hned i skončil? Ne. Následovalo odpojení táhla, zalepení klapky izolepou k centroplánu a … jo, takhle bez brzd a termického i rychlého režimu odlétat další 4 kola.

2.-5. kolo: START – polétat – PŘISTÁT. Změřit čas, vzdálenost od bodu přistání nebo ani neměřit, protože to pásmo není zase tak dlouhé, jak daleko jsem přistál (teda, přistál jsem u pásma a blízko bodu, ale sousedního stanoviště – proti vítr mě přetlačil – prostě – poslední zatáčku jsem měl ukrutně utáhnout, abych doletěl a to se nestalo), odečíst vypínací výšku a doufat, že jsem nepřelétal. Případně opakovat start, protože v rámci pracovního času byla šance, že tím restartem získám více bodů. V předpovědi totiž bylo, že po poledni bude zesilovat SV vítr. Bylo to tak. Na řadu přišel v mém případě balast, větší borci zrovna sáhli po jiném letadle. Vzduch byl jaký byl a nebylo výjimkou, že to popadalo hned mezi čtvrtou a pátou minutou bez ohledu na velikost letadla 100″ nebo F5J.

Všechna kola se odlétala, zdárně se vyřešil jeden protest, sečetly se výsledky, rozdaly se poháry, řeklo se AHOJ a příště zas. Kdy příště? V kalendáři jsou teď RCEP soutěže 3 víkendy po sobě. Takže příležitostí je dost. Já se na to těším (nové převody a náhradní servo) jsem už objednal. Luděk i Dita se taky těší, takže příště opět vyrážíme společně za zábavou, sportem a zážitky.

Kdo se k nám přidá?

fotky: Rajče

video: YouTube

 

  • miniatura_YT
This entry was posted in Poletování jinde. Bookmark the permalink.

1 Response to RCEP | Ostravská pevná výška 1

  1. lubošš says:

    Django je opravený. Zkušební lety v souladu s pravidly RCEP proběhly na výbornou. V neděli bude zábava pokračovat v Uničově.

    https://www.rajce.net/a17912309

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.