Prostějovská jarní RCEP 2023

V sobotu 6.5. jsme se s Lubošem zúčastnili již druhé letošní soutěže RCEP, která se tentokrát konala v Prostějově. Ještě v pátek jsme se rozhodovali, jestli na tuto soutěž vůbec pojedeme, protože na sobotu byl hlášený přechod fronty s deštěm.

Celý týden byla předpověď špatná, včetně nárazového větru do 12 m/s, ale v pátek rosničky odvolaly alespoň ten vítr. Po telefonátu s trenérem kategorie RCEP Ondrou Matulou jsme se definitivně rozhodli, že pojedeme.

Příjezd na letiště ve Stichovicích nebyl úplně bez problémů, dorazili jsme k zamčené bráně. Až pak jsme se zorientovali podle propozic a objeli jsme letištní budovy a po polní cestě jsme se dostali až na místo.

Předpověď počasí se vyplnila hned po našem příjezdu, protože začalo slabě pršet. Rychle jsme tedy postavili stanový přístřešek. V první přestávce mezi přeháňkami proběhl nástup a po další přeháňce začalo první kolo s přibližně hodinovým zpožděním proti plánu.

Celkem přijelo 15 závodníků a létalo se 5 kol na 4 stanovištích. V první skupině byl i Luboš, takže jsme přišli hned na řadu. První 3 kola byla bez termiky, bylo to tedy o nalétnutí maximální povolené výšky (do 190 m) a minimalizaci opadání modelu. Nakonec přistání na přesnost v 7 minutě. Díky směru větru se přistávalo přes zaparkovaná auta, která byla ve vzdálenosti cca 50 m od přistávacích bodů. Po prvním kole se přistávací body posunuly o 10 m dozadu. Pro jistotu.

Ve čtvrtém kole trochu vylezlo slunce a začala mírná termika. Stoupáky moc silné nebyly, ale bylo třeba se vyhýbat klesákům. Taky jsem jeden chytil, ze záznamu vím, že model padal 1 m/s. Za minutu a čtvrt jsem byl v 90 m, z počátečních 182 m. Usilovně jsem hledal místo, kde bych se zachránil. Našel jsem ho nad zaparkovanými auty, ale to jsem měl už jen 40 m výšky. No nakonec jsem se dostal zpátky do 70 m. To se mi tak zalíbilo, že jsem pozdě nasadil na přistání, model jsem nedobrzdil včas a přeletěl jsem přistávací bod. Inkasoval jsem tak nulu za přistání a byl z toho můj škrtací výsledek.

V pátém kole už vysvitlo slunce, byla standardní jarní termika, takže naopak bylo potřeba dávat pozor na start, aby se nepřelétala maximální povolená výška. Po vypnutí motoru jsem tlačil model dolů, ale i tak to bylo těsné – 189 m. Pak jsem si konečně zalítal. Nastoupal jsem téměř 300 m, pak o 100 m dolů a ještě jednou skoro do 300 m. Řekl jsem si že na 7 minut letu to není tak zlé. Pak fofrem dolů a na přistání. To jsem celkem trefil, jen načasování nebylo ideální. To nevadí, byl to super let.

Na konci pátého kola jsme sledovali Tomáše Hlavinku, jak jde předčasně na přistání a v 5 metrech nad zemí začíná kroužit v termice, kde vystoupá postupně asi do 30 m a zkušeně přistává na bod. Paráda.

Luboš létal s novým Djangem FC 100. Časy nalétal bez problémů, jen na přistání se s modelem trochu seznamoval. Konec konců je to vidět na videu, které sem jistě pověsí za tento článek.

Soutěž vyhrál Jiří Loutocký, který dle slov svého otce, v rámci zimní přípravy „ani nenabil baterky“. Čemuž se mi teda nechce věřit. Druhý byl Zdeněk Malčík a třetí Ondra Matula. Nicméně výsledky nejsou tak důležité jako to, že má člověk možnost si společně zalétat s nejlepšími piloty v dané kategorii. Nechcete to taky zkusit?