Sem si tak jednou na Ratiboř strčil do letadla jiný přijímač. Měl vario…ale poněkud problém s dosahem….
To že se chová hůř dal najevo relativně brzo, ale nedbal sem…. co už. Tak sem to asi 200m pod sebou (kdo zná, tak levý roh, jak polňačka mizí do lesíka…) užil pořádně. Dingo zmizel doleva za stromy s neveselým hlomozem. Pokud si pamatuju, padly jen dvě slova a to druhé už je aj považované za slušné. ( „….. sedum“)…a šel sem hledat.
Hledat moc nebylo co, Dingo si proklestil cestu stromem a skončil na sousední louce pod stromem. Ležel si na louce, z dálky vypadal spokojeně. Z blízka pak na první pohled trklo uražené ucho a na druhém křídle cimbuří. Trupu NIC nebylo.
To vše se povedlo necelé 3 týdny před Donovalama, Grrr. Nebyl sem ve stavu, kdy bych to „potřeboval“ fotit. Většině lidí stačilo ukázat toto. Doma sem vysypal Libora a jel se podívat do Nětčic na kluky, jak se jim daří s vlekáním. Byli veselí a rozebrali mne. Dokonce mi dovolili přinést letadlo…z obilé. Juraj mi nabídl odřezky tkaniny, kdybych jel náhodou kolem…. sem asi do týdne skutečně „náhodu“ kolem jel…teda do Žiliny… to je pak Rajec skoro po cestě…..no skoro.
Během oprav padl celý řídký vteřiňák (po dlouhé době mi neztvrdl stářím), hromada L285, půl metru balsy… nějaké to broušení a bordel…. a teda dost času, který sem úplně neměl. Oprava proběhla neesteticky, ale snad to je dost pevné. V nedělu sem to jel zahodit na Růžové…z ruky asi minuta, z extra krátké gumy asi 2 mnuty… prohlásil sem to za funkční, v úterý se jelo. 🙂
Dingo teda Donovaly přežil včetně lehounkého zastavení o smrček a zůstává letuschopný. 🙂 Dotyčný přijímač byl řádně označen a bude s ním naloženo po zásluze.
Díky všem za morální i materiální podporu.
