Letošní dovolená se vydařila. Kombinace tří ikonických svahů: Donovaly – Krížna – Raná.
O letošních Donovalech psal Martin, o Křižné jsem už psal a tento pátek (9.8.) se to sešlo a dostali jsme se s Ditou na Ranou (mapa). A nejenom na výlet, ale i s letadlem a došlo i na létání.
Jako předskokan před výstupem na Ranou nám posloužil Říp. Ano, je to další z ikonických kopců, byť ne ve spojení s létáním na svahu.
Ve čtvrtek pršelo. Na pátek bylo v předpovědi pěkné a snad i létatelné počasí. Tak jsme se sbalili a že Říp a Raná není od sebe tak daleko (z pohledu z Holešova), tak jsme to spojili do jednoho výletu. Vyjížděli jsme z Prahy, kde jsme byli od úterý.
Ve středu, kdy nebyl vítr na svah, jsme byli v leteckém muzeu ve Kbelích. Úžasná podívaná to je. Doporučuji to jako celodenní výlet | fotky, video 1, video 2, video 3, video 4, video 5
Zpátky k Rané. Přijeli jsme na parkoviště ke Skleníku. Celodenní parkovné 40 Kč. Dát na sebe batoh s vybavením, byla otázka chvilky. Ano, je to tak. Od minulé středy, kdy jsem to tahal na svah ještě jen v tašce, jsem pořídil batoh. Výstup na kopec, byl násobně pohodlnější.
Vyšli jsme do sedla. V předpovědi počasí říkali, že by mělo/mohlo foukat ze Z, JZ kolem 4-6 m/s s nárazy 8 m/s. Na vrcholu Rané to foukalo víc ze západu, na úpatí od JZ. Rozhodnutí, odkud to hodím, ale nebylo tak těžké, protože na JZ směru se létalo s modely. Žádné vymýšlení ,,kola“ nebylo třeba. Jdu tam, kde létají místní. Ve vzduchu byly 3-4 letadla (Sting, 2x samokřídlo, Phoenix 2400). Při příchodu padlo obvyklé ,,ahoj“ a dotaz, zda mezi sebe přijmou cizince. Místní byli vstřícní a milí. Po chvilce sledování, jak a kde jim to lítá jsem složil Vertigo. Zeptal jsem se na místní pravidla létání a … stačilo už jen hodit a lítat a lítat. Že po čase místní sbalili a na nebi zůstalo jen Vertigo, mi vůbec nevadilo. Občas prolétl PG, občas velký větroň. Nad vrcholem svahovaly poštolky (3-6) a občas káně. Bylo se čím kochat.
Při zpáteční cestě k autu, jsme samozřejmě vyšli i na vrchol. Tam foukalo o poznání víc (8-12+). Kochali jsme se výhledem, pozorovali start a létání rogala. Ke startu se chystal i PG. Ten to měl poněkud dramatičtější, než rogalo. Z pouhého diváka, jsem se stal i účastníkem. Start se mu nedařil. Nefoukal totiž čistý západ. Když ho to po opakovaném pokusu o nafouknuti padáku odtáhlo až na hranu (chtěl startovat z malého sedýlka, které je hned pod vrcholem), kde seděl na zemi a z posledních sil držel padák a doufal, že nepřepadne za hranu, tak jsem mu šel trochu pomoct. Odehrálo se to rychle. Na sundání batohu s letadlem nebyl čas. Nejdřív jsem chlapa chytil za ramena, aby se udržel na zemi, potom jsme se shodli, že obejdu padák a sklapnu mu náběžku. Což se i povedlo. Na chvilku. Vítr mu to znovu vyrval z ruk a začalo se to samozřejmě namotávat mě na motýla. Dita když to uviděla (šla malinko napřed), tak se jí to zdálo být dramatické, a prispěchala na pomoc. Z Olšiny je už zvyklá vymotávat PG z hložinek, tak se toho nebála. Ve třech jsme situaci zvládli. Paraglidista řekl, že to raději snese dolů. Nám se oddechlo, že k tomuto názoru dospěl a šli jsme tedy ke Skleníku a k autu. Netrvalo dlouho, už jsme byli za sedlem, když jsem uviděl, jak ho to (našeho PG) přehodilo přes hranu i s nafouklým padákem a samozřejmě šel k zemi a naštěstí brzy prdelí po zemi. Klouzal a kutálel se po svahu hodně metrů, než se zastavil. Po chvíli se posbíral, uffff. Další pokus o start snad už doopravdy vzdal.
Létání na Rané bylo super. Zážitky silné. Těším se a doufám v pokračování.
